Meziválečný rozkvět
První skautský oddíl v Hlinsku zahájil svoji činnost na sklonku roku 1918. V čele několika nadšených chlapců tehdy stanul bratr Jiří Skála. První tábor se uskutečnil jiţ v roce 1920 na stráni za městem. Tři roky poté zaloţila sestra Ludmila Dvořáková první dívčí oddíl. Další oddíly a druţiny byly zaloţeny v okolních obcích (Rváčov, Vítanov, Blatno, Údavy a Trhová Kamenice).
V únoru 1924 uspořádalo hlinecké středisko Junáka první lyţařské závody v Hlinsku. Dospělí členové střediska zaloţili klub tzv. oldskautů. Následujícího roku navštívil Hlinsko zakladatel českého skautingu A.B. Svojsík a vystoupil v sokolovně s přednáškou Japonsko a jeho lid. V letech 1926-1927 byl v místech dnešního zimního stadionu postaven skautský domov. Krátce po jeho slavnostním otevření skauti zorganizovali putovní tábor po Českosaském Švýcarsku.
Hlinecký Junák spolupracoval se Sokolem, kterému asistoval při pořádání ţupního sletu, či s Klubem českých turistů, kterému pomáhal značkovat některé turistické trasy v okolí. Ve 30. letech tábořily oddíly hlineckých skautů a skautek nejčastěji na louce mezi dvěma rybníky u Dlouhého. Roku 1937 byl chlapecký tábor naneštěstí vyplaven, junáci se museli uchýlit do blízké hájovny a předčasně se vrátit domů. V dubnu 1938 do Hlinska zavítal pozdější náčelník Junáka R. Plajner. Téhoţ roku byl vydán almanach 20 let skautingu v Hlinsku v Č.
Diktatura vylučuje skauting
Poslední předválečný tábor se konal v roce 1939 v Toulovcových maštalích. Skautský domov v Olšinkách byl po rozpuštění Junáka nacisty zapečetěn a veškerý majetek zkonfiskován. Středisko bylo rozpuštěno. Do zapečetěného domova vnikla skupina odváţlivců pod vedením bratra Stanislava Zedníčka, která zachránila alespoň nejcennější předměty.
Několik hlineckých činovníků se zapojilo do protinacistického domácího odboje. Bratři O. a J. Vohryzkovi, V. Tausik a V. Akrman byli odvlečeni do koncentračního tábora, kde byli umučeni. Mnozí hlinečtí junáci zaloţili za války čtenářské kluby Mladého hlasatele, které organizoval Jaroslav Foglar. K obnovení Junáka došlo v květnu 1945.
O prázdninách roku 1945 uspořádali hlinečtí skauti a skautky letní tábory v pohraničí, aby zde pomohli se sklizní. Jelikoţ kapacita skautského domova v Olšinkách jiţ nedostačovala z důvodu velkého přílivu nováčků (středisko registrovalo rekordních 400 členů!), byla zřízena skautská rezervace se čtyřmi klubovnami na Ratajích. V červnu 1946 při příleţitosti Junáckých oblastních závodů a sjezdu východočeské oblasti svojí návštěvou Hlinsko podruhé poctil náčelník Junáka Rudolf Plajner. O rok později se bratr M. Hájek zúčastnil celosvětového setkání skautů ve Francii a sestra K. Jeţdíková obdobného setkání skautek v Anglii.
Koncem 60. let se podařilo navázat na to, co komunistický převrat přerušil. Veliké problémy však nastaly se zázemím. Skautský domov v Olšinkách i klubovny na Ratajích převzal roku 1950 Pionýr. Na místě ratajských kluboven byly vybudovány garáţe a rovněţ budova v Olšinkách byla určena k demolici. Skauti se však nevzdali. Pod vedením bratra Bohuslava Růžičky dům rozebrali a získaný stavební materiál pouţili na stavbu nové základny na kopci nad dnešním stadionem.
V roce 1969 se konaly ještě tři větší akce – mikulášská besídka, střediskové závody v sáňkování a po takřka 20 letech další tábor, který vedl O. Volejník. V zimě roku 1970 se uskutečnil Junácký zimní sraz. Zanedlouho byla činnost Junáka opět zakázána a mnozí hlinečtí činovníci byli propuštěni ze zaměstnání či různým způsobem perzekvováni. V činnosti několik let tajně pokračovala jiţ jen jedna chlapecká druţina hlineckých skautů.
Dvacet let svobody
V listopadu 1989 se konečně zhroutil nedemokratický reţim komunistické strany. Jiţ 1. března 1990 činovníci z let 1968-70 v sále hlinecké orlovny slavnostně obnovili junácké středisko. O měsíc později se jim podařilo získat zpět i skautský domov, který prošel po roce 2002 důkladnou rekonstrukcí. V létě 1991 odjeli hlinečtí skauti po více neţ dvaceti letech opět na tábor. Byl společný pro všechny oddíly a konal se v Šiškovicích u Slatiňan. V následujících letech středisko opakovaně tábořilo v pískovcovém lomu u Proseče, jen v letech 2003 a 2004 zamířilo na Slávkovu hůrku u Slatiňan.
V pozici vedoucího střediska se vystřídali Otakar Volejník (1989-98), Květoslava Chaloupková (1998-2001), Martin Hladký (2001-2008), Václav Žampach (2008-2014), Ludmila Dalecká (2014-2019) a Roman Hampejs (2019-doposud). K nejvýznamnějším činovníkům patřil bratr Jiří Švec, který pro středisko pracoval nezištně, ale velmi obětavě a vytrvale od konce války až do své smrti v roce 2009. Počáteční nadšení z počátku 90. let záhy vystřídal postupný pokles členské základny. Tento nepříznivý trend se začátkem 21. století podařilo zvrátit, středisko se však dodnes potýká s nedostatkem vedoucích starších 30 let.
Od roku 2000 se středisko pravidelně zapojuje do celostátní skautské dobročinné akce Kapka, její výtěžek putuje na konto Nadace pro transplantace kostní dřeně. Starší skauti a vedoucí vyráţejí na vandry do české, slovenské i rumunské přírody. Čtvrtý oddíl uspořádal přes deset fotbalových turnajů pro skauty z okolí. Ze skautských atletických závodů v Pardubicích si hlinecké oddíly několikrát odvezly putovní pohár pro celkového vítěze v kategorii chlapců i dívek. Roku 2003 středisko vydalo almanach 85 let skautingu v Hlinsku v Čechách. V roce 2008 započala spolupráce s německým skautským střediskem z Rottenburgu. Dvanáctičlenná skupina hlineckých skautů a skautek se v létě zúčastnila mezinárodního tábora v jihozápadním Německu, na který o rok později navázal česko-německý tábor v ČR.
Zpracoval Vojtěch Homolka – Vlk